Po uvedení filmu „Tajemná radost„, který pojednává o životě Matky Rosy, zakladatelky Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova, jsem se domluvil se sestrou Františkou z rajhradského kláštera na další spolupráci. Přijal jsem nabídku zfilmovat napínavý životní příběh komtesy Františky Coudenhove-Honrichs z Kunštátu.  Dokument jsem postavil na textech s. Františky Sebíňové (autorky knih Kříž je mou radostí, Dávám všechno, Sestra do nepohody), která má bohaté znalosti o životě Matky Rosy i komtesy Františky Anežky Coudenhove-Honrichs. Filmovým dokumentem vás provede s. Františka, Bc. Jiří Chalupník (Orfilm) a kastelán kunštátského zámku – Bc. Radim Štěpán.

A nyní se dostaneme k sestře Anežce. V čem spočívalo oslovení nebo Boží povolání komtesy Františky Anežky Coudenhove-Honrichs, dědičky kunštátského panství, když se rozhodla právě pro Kongregaci sester Těšitelek a stala se řádovou sestrou Anežkou?

Komtesa Františka na svém panství v Kunštátě už službu chudým nemocným sama provozovala. Jsou o tom záznamy pamětníků. Například jistá paní psala, že na tom panství, ve vesničkách, co k němu patří, nebyl jediný nemocný nebo starý člověk, o kterém by komtesa nevěděla. Navštěvovala je už její maminka, takže komtesa Františka v tom vyrostla. Měla to vymyšlené tak, že až jednou celé panství zdědí, bude se snažit, aby toho dobra mohla dělat co nejvíc.

Do toho přišel pan biskup Huyn, který byl rodinný známý. Právě v té době zakládal s Matkou Rosou Kongregaci Sester Těšitelek. Když chodil po farnostech na biřmování, tak vždycky šel před obřadem zpovídat. Pokud u nějaké dívky viděl povolání, tak ji do té kongregace směřoval. Z prvních čekatelek získala některé Matka Rosa, ale mnoho jich získal otec biskup Huyn.

Když biskup Huyn viděl u komtesy Františky, že touží po životě zcela obětovaném Bohu a chudým, snažil se ji také směrovat k Těšitelkám. Mohlo by to vypadat, že našel vlivnou a bohatou osobu, která mu pomůže jeho projekty zrealizovat. Napadlo to i maminku komtesy Františky: „Sestry v kongregaci jsou bez prostředků, potřebují zabezpečení. A tady je nějaké zbožné trdlo v Kunštátě, které by se jim tam hodilo!“ Jenže to byly jen spekulace. Biskup Huyn ji viděl ne jako komtesu Františku z Kunštátu, ale jako velkodušnou ženu, která má povolání ke službě Bohu a chudým.

Komtesa Františka tak toužila po radikalitě evangelia, že by do nějaké zazobané kongregace, kde už nejde o ideály, ale o majetek a pohodlí, nikdy nevstoupila. Mohli by ji přemlouvat všichni biskupové. Byla velkou ctitelkou Božského Srdce a toužila svůj život vydat úplně. U ní nebyla žádná vypočítavost. Viděla, že v této kongregaci se to dá zrealizovat, že se skutečně věnují těm nejchudším. A v tom spočívalo Boží volání.

Komtesa se nakonec přiznala, že v ní byl ohromný boj, nejen s maminkou, ale ještě víc se sebou, s myšlenkou, že se má vzdát majetku a možnosti rozhodovat o něm. Věděla, kolika lidem by mohla pomoct, kdyby zůstala v Kunštátě. Byla první světová válka, muži byli na frontě, ženy zůstávaly samy na polích. Ona sama žila velmi skromně, všechno šlo na podporu vojska nebo chudých. Rozhodla se poslechnout Boží volání a vstoupit k Těšitelkám. Pak se ukázala moudrá Boží režie: kdyby zůstala na panství, tak za pár let stejně o všecko přijde. Ale tím, že vstoupila do kongregace, její majetek mohl sloužit chudým. Díky němu se vybudoval klášter v Rajhradě, založilo 17 filiálních domů, díky jejímu majetku mohly vstupovat do kongregace dívky, které neměly žádné věno. Pán Bůh to měl dobře vymyšlené a naštěstí ona Ho poslechla.

Chci se ještě vrátit k biskupu Huynovi – máme naději, že se jednou povede jeho jméno očistit. Je posuzován z politického hlediska jako zastánce rakouské monarchie, to také vedlo po převratu k jeho odvolání z Prahy. Ale když se na něho podíváme poctivě, tak by byl naopak padouch, kdyby monarchii zradil. Jeho rodina pro monarchii žila. Tatínek ještě v závěti kladl potomkům na srdce, že musí monarchii zůstat věrní. Klade se mu teď za vinu, že se snažil monarchii udržet při životě, ale tak je to normální, že se nenechal ovlivnit dobou a neměnil kabát, jak se tomu dnes říká. Dožil jako chudý kněz v klášteře v Itálii a jsme rádi, že se podařilo jeho ostatky převézt do Rajhradu. Je pohřben přímo v kostele. To si vždycky přál. Biskup Huyn byl příkladným bojovníkem proti modernismu v katolické církvi. I z něho by jsme si měli vzít příklad.

Film „O jinačí lásce“ je dvoudílný. Jeho první část Vám nabízíme ke zhlédnutí zde: